Psychologie tenisu

Hewitt Výzva nebo hrozba

Krizová situace vnímaná jako výzva

Hráč se cítí vítězem, vidí pozitivní dopady, které jim zvládnutí situace přinese (vítězství v zápase, osobní uspokojení, uznání, peníze, slávu, společenskou prestiž...)

Špičkoví světoví hráči popisují své pocity takto:


Krizová situace vnímaná jako hrozba

Hráč se necítí být vítězem, má strach jednat. Do jeho mysli se vloudí obava ze selhání. Nejčastěji reaguje úzkostí, hněvem nebo rezignací.

Úzkost a strach

Úzkost je provázena pocity sevření, chvění, zablokování. Zabraňuje hráči naplno využít svůj potenciál. Nejčastěji se projevuje u hráčů, jejichž rodiče nebo trenér se chovají velmi autoritativně. Nedovolí hráči docílit pocit vnitřní svobody. On pak cítí přehnanou zodpovědnost a pod tímto tlakem je náchylný k selhání. Tato prožívaná obava ze selhání nebývá na vědomé úrovni. Hráč je ovlivňován nevědomím, ve kterém jsou uloženy veškeré pozitivní i negativní zkušenosti. V krizových situacích se vynoří.

Hněv

BerdychHněv je provázen destruktivním myšlením, které hráče odvede od možnosti soustředit se. Hráč, který reaguje v krizi zlobou, je ale o krok blíže k vytouženému soustředění, než ten, kdo se vzdává. Hněv také slouží k ochraně hráčova „já”. Agresivitou zakrývá své selhání. Zloba pomáhá hráči snižovat vnitřní napětí, zabraňuje pocitu strachu ze selhání a zvyšuje nabuzení organismu. Hráč, který hněv obrací proti sobě se může podvědomě snažit předcházet kritice z venčí.

Rezignace

Rezignace je útěk před sebou samým. Takto reagující hráč není schopen unést případné selhání, a tak raději z celé situace psychicky unikne. Tím ztratí schopnost soustředit se. Někdy takto reagují hráči, kteří neunesou prohru a raději volí výmluvy („dnes jsem něco špatného snědl, ale příště ti ukážu”). Hráči s tímto postojem nejsou schopni naplnit svůj potenciál. V kritických chvílích nejsou schopni zmobilizovat dostatek sil.