Psychologie tenisu

 Fyzické schopnosti

Tenis potřebuje maximální fyzický výkon. Bez síly, rychlosti a vytrvalosti nedosáhneme požadovaného výkonu. Při přípravě na výkon musíme počítat s tím, že ona fyzická část organismu bude ovlivňovat vše, co budeme chtít na dvorci udělat. Včetně psychické odolnosti, která s úbytkem fyzických sil může postupně slábnout. Uvědomujeme si, že nejsme schopni v důsledku „zakyselení organismu“ reagovat na míč tak, jak bychom si přál. Zpomalují se také naše mentální pochody. Nemyslí nám to. Máme mnohem blíže k „vypouštění“, nedobíhání některých míčů. Začínám se sílami šetřit. Začíná to být na nás vidět a protihráč získává psychickou výhodu. Naše pozornost se začne více zajímat o stav našeho těla. Omezená schopnost podávat optimální výkon, ať v důsledku únavy nebo zranění může paradoxně vést ke zlepšení hry. Hráč se začne na dvorci pohybovat mnohem úsporněji. Což vede ke zpřesnění pohybů a tím vylepšení celé hry. Tuto situaci dobře znají všichni hráči, kteří kdy šli na kurt lehce zranění. Byli mnohem vnímavější ke svému tělu, než v při běžné situaci. Právě tato citlivost pomáhá ke zpřesnění našich úderů.

Osobní zkušenost:

Hrál jsem zápas v Turíně na antuce proti R. Frombergovi (tehdy na 60 místě ATP) a ve druhé gemu při příjmu podání jsem si poranil šlachu na zápěstí levé ruky. Měl jsem tehdy na vybranou, buď zápas vzdát a nebo se pokusit o nemožné. Porazit tehdy 60 hráče světa, bez silné zbraně, bekhendu obouruč. Stala se, ale zajímavá věc. Začal jsem výborně podávat. Moje hlava „přepnula“ do úplně jiného režimu. Věděl jsem, že nemohu hrát dlouhé výměny a že tím pádem musím více riskovat. Veškeré soustředění, které jsem dříve dával do celé výměny jsem najednou věnoval svému prvnímu podání. Svým podáním nebo následným prvním úderem jsem byl schopen vyhrát většinu míčů při svém podání. Při příjmu jsem si stoupl více dozadu a začal vracet servis bekhendem jednoruč se spodní rotací. Dostal jsem se tak do hry a mohl se alespoň pokusit o „zázrak“. Zápas jsem nakonec prohrál 6/4, 6/4. Nebýt mého omezeného myšlení, které mi nedovolilo připustit, že bych mohl i vyhrát, kdo ví!