Psychologie tenisu

  Sebevědomí

Neboli vědomí sama sebe. Nepochybovat znamená být si jist vlastními pocity. Nemít strach je vyjádřit se. Nebát se odmítnutí, nepochopení. Nebát se dělat rozhodnutí a při hře chybovat.

Příklad sebevědomé osobností mladého hráče: Prohraji utkání, jsem naštvaný. Rodič mě chce uklidnit, ale odmítnu to. Nedokáži se v této chvíli o zápase ještě bavit. Když mě rodič, trenér nechá být, respektuje tím mou osobnost. Když ale rodič, trenér uplatní svou autoritu a donutí mě ke komunikaci, mám pocit, že se musím podřídit a nemám nárok na vyjádření vlastního postoje. Cítím, že nemám důvěru svých blízkých ve své schopnosti zvládnout tuto situaci a poučit se zní sám.

Uznání a přijetí

Člověk je závislý na prostředí ve kterém vyrůstá. V této závislosti vznikají potřeby. Základní potřebou každého mladého hráče je být přijímán svým okolím a pocit uznání pro to, co konám. Někdo může mít tuto potřebu naplněnou, díky bezpodmínečnému přijetí svým blízkými. Jiný pociťuje silnou potřebu přijetí, obdivu, pochvaly. Čím více podmínek člověk musí splnit pro to, aby byl přijímán, tím více je jeho sebevědomí ohroženo.

 

Postupná ztráta sebevědomí

Příklad postupné ztráty vědomí sebe sama: Táta říká dceři. „když se budeš snažit, koupím ti...“ . „dnes jsi hrála krásně, jsi moc hodná holčička“. Táta křičí na syna „ jak jsi to hrál, vůbec jsi se nesnažil, dnes žádný počítač“. Trenér komentuje úder svého svěřence „jak držíš tu raketu, kolikrát to mám říkat, ještě jednou a budeš běhat trestná kolečka“... Ve všech těchto případech se vyskytují podmínky, za kterých bude mladý hráč, hráčka přijímán a pochválen. Takhle se chovej a budu tě mít rád. Když rodiče či trenéři nevěří pocitům svého dítěte, svěřence, nevěří jeho síle. Dítě, to ale podvědomě vnímá a cítí, že je na to sámo. Nemá podporu svých nejbližších, na kterých je (zároveň) přirozeně závislý. Nastává u něj silný vnitřní konflikt. „Abych byl svým okolím přijímán a mohl přežít, musím vyhovět ostatním“. Některé děti, ale reagují odporem a své emoce vyjádří naplno. Jiné ze strachu z nepochopení své emoce nevyjádří. Naučí se tak své pocity vytěsňovat, popírat nebo zkreslovat. Naučí se ale velmi dobře vnímat pocity druhých, kterým chce vyhovět. Sebevědomí se postupně ztrácí.

Přehnaný pocit zodpovědnosti

To se nejvíce projeví v krizových momentech zápasu, kdy hráč pocítí strach. Strach z toho, že jedině vítězstvím uspokojí své okolí. S tímto břemenem se těžko hraje odvážný tenis. Pro stresové situace je typické, že hráč začne hrát opatrně a doufá, že to nějak dopadne. Bojí se rozhodnout situaci sám. K opatrnosti byl, ale vychován. Bojí se nepochopení, odmítnutí.

 Přeceňování a podceňování

Před zápasem a během něj se malé sebevědomí projevuje přeceňováním nebo podceňováním soupeře. Málo sebevědomý hráč má tendenci podceňovat sám sebe a přeceňovat protihráče. Častým znakem malého sebevědomí je podcenění soupeře při jasném vedení v zápase. Jedná se zde o projekci svých pocitů v dané situaci na protihráče. Hráč tak není schopen vnímat skutečnou situaci na dvorci.

                            
                 Jak vzniká první pocit vítěze nebo poraženého?

BerdychJe velmi důležité, jakou představu si hráč vytváří o svém soupeři. Ta se tvoří ze zkušeností v minulých vzájemných utkáních a z dojmů ze soupeřových zápasů, které hráč viděl. Další informaci o protihráči mu zprostředkovává trenér, internet… . Z těchto informací si hráč vytváří určité povědomí o soupeři, se kterým se má utkat. Způsob zpracování takových informací je u každého hráče jiný, jeho výsledek je velmi důležitý. Již tady se začínají vytvářet pocity odhodlání, touha zvítězit nebo obavy, přehnaný respekt, strach. Hráč se již v tomto okamžiku začíná cítit vítězem nebo poraženým. Znaky podle, kterých se hráč srovnává se svým protihráčem mohou být různé. Nejčastěji to bývá postavení na žebříčku, následuje asi porovnávání poražených protihráčů pak možná fyzické dispozice, technická vybavenost... .


Osobní zkušenost: Také jsem si prošel obdobím srovnávání svých schopností se schopnostmi protihráče. A to nejvíce při přechodu z juniorské kategorie do kategorie dospělých. Hledal jsem své nedostatky nejvíce v technické oblasti, často měnil styl hry. Nejsilnější stránkou mého juniorského období byla bojovnost, kterou jsem porazil mnoho výborných hráčů včetně Peta Samprase 7/5, 7/6. Tuto přednost jsem ale bral jako samozřejmost a po pár prohrách ve vyrovnaných zápasech se žebříčkově lepšími hráči jsem nevěděl o co mám své sebevědomí opřít. Začal jsem pochybovat. Hledal jsem a nevěděl kudy.

Doporučení:

Pojmenujte si své silné stránky!

Dobře si uvědomte, proč jsou pro protihráče nepříjemné!

Co jste schopni díky vašim silným stránkám dosáhnout! V čem je vaše výhoda!

Neustále je zdokonalujte!

Nikdy na své silné stránky nezapomeňte!