Psychologie tenisu

  Bojovnost


Talentovaný hráč, který neumí bojovat se stane dobrým hráčem. Bojovník, ale bez talentu bude lepším hráčem než ten první. Talentovaný bojovník se stane šampionem“. (Taise Dašimairu - Zen a bojová umění)

NalbandianBojovnost vrozená – je rozpoznatelná již v dětství. Je velkým darem, ale někdy může mít dítě sklony ke zlému jednání, agresi. Je nutno najít způsob, jak tuto sílu použít využít ke konstruktivnímu jednání.

Bojovnost získaná výchovou – hlavním zdrojem je míra této vlastnosti u rodičů, hlavně u otce.

Dítě vnímá energii, s níž rodiče řeší životní situace i konflikty. Konstruktivní síla, odhodlanost, odvaha i ochota ke smíření bez ztráty cti jsou zdrojem obdivu i snahy o nápodobu. Na tomto základě pak může vyrůst nadšení pro hru. Dítě např. shlédne nějaký turnaj nebo zajímavé utkání, které v něm zanechá nezapomenutelný dojem. Celá atmosféra ho osloví, zatouží v budoucnu zažívat stejné pocity jako hráči na kurtu. Není tedy lhostejné, jak se hráč na kurtu chová. Dítě může shlédnout utkání v duchu “fair play”, nebo může vidět házení raketou a slyšet sprostá slova. Vše vnímá a v budoucnu to začne také praktikovat. Pochopí viděné jako samozřejmost, vedoucí k vítězství.

Velkým příkladem bojovnosti je v dnešní době Rafael Nadal. Vyhrává, jelikož svou bojovností dokáže přivést své soupeře do stavu, „kdy nevědí co mají dělat“. V průběhu nebo před koncem zápasu začnou pochybovat sami o sobě.

 Osobní zkušenost: Po prohraném utkání s Ivanem Lendlem na turnaji v Mnichově, jsem se ho v šatně zeptal „co si myslí o mojí hře“ a on odpověděl „hraješ všechny údery dobře, ale chybí ti jedna (jakákoliv) zbraň, se kterou si dokážeš uhrát body, když je to zapotřebí“. Na příkladu R. Nadala vidíme, že touto zbraní nemusí být jen dobrý servis nebo forhend, ale také lidská vlastnost „bojovnost“!