Psychologie tenisu

Rozhovor pro denik Sport 25.8.2011 

František Prachař

Kdy jste začal klást na psychiku takový důraz?

„Zpětně to vztahuji k zápasu se Samprasem. Podařilo se mi ho porazit, protože jsem ho neznal. Bylo to v semifinále na juniorském turnaji v Tokiu. Hrál jsem svůj tenis a vyhrál 7:5 a 7:6. Až později jsem se dozvěděl, že je to v USA vycházející hvězda. Ve finále jsem už hrál proti klukovi, o kterém jsem věděl, že vyhrál tři juniorské grandslamy, a prohrál jsem 6:7 a 1:6. Je to typická ukázka, jak informace o protihráči způsobuje zablokování vlastního potenciálu. S tím jsem neuměl pracovat a nic o tom nevěděl“.

Znamená to, že se dobrým tenistou stane jen ten, kdo umí skloubit práci hlavy i těla?

„Pochopitelně. Když to vztáhnu zase na Samprase, tak i on si musel projít stavem uvědomění sebe sama. Musel se dopředu rozhodnout, zda chce být první na světě. Ono je rozdíl být první, nebo třetí. Tlak je jiný. Vyhrál US Open a pak stagnoval. Ve svém životopisu to popisuje tak, že prohrál semifinále nějakého turnaje kvůli pocitům vnitřní nejistoty. Ptal se sám sebe, zda ty pocity byly ojedinělé, nebo se v podobné situaci bude cítit vždy zle. Vyhodnotil si to tak, že ta situace se už nemusí opakovat a z tlaku a bojů o všechno si vytvořil komfortní zónu.“

Kolik procent výkonu v tenisu tedy ovlivňuje psychika?

„U každého jde o relativní číslo. Většina hráčů a trenérů se shoduje, že je to až 80% výkonu. Hráči, kteří roky trénují techniku, nemusí porazit někoho, kdo stojí na dvorci poprvé, ale má zápasové zkušenosti z jiného sportu. Někteří hobby tenisté mají tendence přeceňovat své technické dovednosti a fyzické schopnosti. Hráči, kteří jsou zvyklí na zápasovou a soutěživou atmosféru jsou ve velké výhodě. Hráči, kteří si pocity zápasového adrenalinu tolikrát neprožili, někdy nadhodnocují svou techniku nebo fyzičku, ale budou to mít v zápase těžké.“

Jak si může tenista vypěstovat sebevědomí, aby ho toto nebrzdilo?

„Sebevědomí je složité slovo. Když ho rozeberete, tak je to vědomí sebe sama. To znamená, že si v dané chvíli uvědomujete, co pociťujete. Ve vypjatých chvílích to často bývá strach a smyslem je, abyste se s tím zvládli vyrovnat. Když se za to začnete naopak stydět, vznikne panika. Ta způsobí selhání. Je to řetězec, kde souvisí všechno se vším.“

Takže sebevědomí získá ten, kdo se naučí pracovat se strachem?

„Je to tak. I ti nejlepší hráči na světě v důležitém okamžiku udělají dvojchybu. Ale oni si pak dokáží přiznat, že měli strach a byli nervózní a pracují s tím. To je velmi důležité.“

Modelový příklad vlivu psychiky na výkon může být Jana Novotná ve finále Wimbledonu. V roce 1996 nezvládla finále poté, co udělala v klíčový okamžik dvojchybu, ale o rok později dokázala vyhrát. Co musela změnit?

„Její případ se hodně zmiňuje a pro mě je Novotná obrovská hrdinka. Dokázala strach překonat a Wimbledon další rok vyhrála. Plno lidí by si na jejím místě už nevěřilo. I rekreační hráči si z ní mohou vzít příklad, že to není jen o pilování techniky. Ta sice sama o sobě dá pocit jistoty, ale v určitých chvílích bez správného nastavení hlavy nestačí.“

Co radíte svým svěřencům, když vidíte, že mají v nastavení hlavy rezervy?

„Vždy záleží na tom, jestli má dotyčný zájem posunout se tím, že zapracuje na psychice. Někdo má pocit, že to nemá význam a je přesvědčený, že fyzickou kondicí a technikou vše zvládne. Uvědomit si a přiznat, jakou hlava hraje roli, není jednoduché. Hráč musí pracovat s tím, co v dané chvíli cítí.“

Obvykle je hlavní motivací vyhrát zápas. Je to dobrý cíl?

„Dnes si málokdo dokáže představit jiný cíl než ten, že člověk chce vyhrát. Jenže pokud vítězství přecení, vytvoří si k prohře vztah jako k něčemu, co ohrožuje jeho identitu a pocit důležitosti. Čím více se člověk upne na výhru, tím více je v tom citově a emocionálně angažovaný. Nemusí to být vždy pozitivní.“

Jak tedy najít rovnováhu?

„Každý do hry vkládá celou svou osobnost. Chtít vyhrát a zároveň si zápas užít, by nemělo být v protikladu. Rekreanti by měli v tenise hledat dvě věci. Zaprvé čistě trefit míč a až teprve poté ho někam dobře umístit. Měly by to být dvě radosti, které se bez sebe neobejdou. Vedu lidi k tomu, aby si tenis užívali hlavně při úderu. To je ta podstata, která následně vede i ke zlepšení hry a vítězství v zápasech.“

Takže se má člověk soustředit na sebe a až poté na soupeře?

„Přesně tak. Soupeř je na druhé straně sítě proto, aby vám pomáhal a dal vám šanci se poznat. Vy reagujete na něj, on reaguje zase na vás. To je neustálá interakce a chemie. Představte si to. Dáte podání a soupeři tím dáváte nějakou nabídku k řešení. Možností má mnoho. Podle toho, jaký vám dá return, musíte reagovat a tak to jde neustále. V tom je tenis zajímavý, protože se v něm naplno projevuje naše osobnost a vy se vždy naplno odhalíte.“

Je to dáno i tím, že v tenise jste na rozdíl od většiny ostatních sportů v kontaktu s míčem jen pár tisícin vteřiny?

„Ano, podle výzkumů to jsou asi čtyři tisíciny vteřiny. Hodně lidí slyší to číslo a říkají, že to není možné, protože během krátké chvíle úderu cítí velmi silný vjem. A právě proto, že je vjem tak silný, musí být co nejlepší. Jen tak můžete mít nad míčem kontrolu.“

Jak se dá v zápasovém stresu nejlépe soustředit na pocit úderu?

„Doporučuji, aby se hráči více než na pohyby soustředili na vjem, jaké to je čistě trefit míč. Kdo tenis hraje, už ten pocit zná a ví, jaké to je. Když si to pak vybaví ve chvíli, kdy na něj letí balon, dává tělu impuls, aby se začalo hýbat způsobem, aby vjemu dosáhlo. Kdežto když se člověk soustředí na to, že u minulého úderu, při kterém mu balon dobře sedl na raketu, udělal ten a ten pohyb, tak mu soustředění na ten samý pohyb nejspíše nepřinese to, co očekával. Míč nikdy nepoletí úplně po stejné křivce, stejnou rychlostí a ze stejného místa. To je nutné si uvědomit. Tenis je kreativní sport a nabízí stále nové situace.“

Bývá v tomto ohledu největší chybou hráčů netrpělivost při hodnocení situace?

„Ve hře se vše děje celkem rychle, ale netrpělivost je opravdu problém. Hráč vidí příležitost a tu příležitost často uspěchá. Balon na něj letí a on místo toho, aby si počkal na dobrý pocit a trefil balon tak, jak by si přál, situaci často uspíší a vše dopadne jinak. Každý úder spojený se spěchem vždy signalizuje přehnaný pocit ohrožení, který hráč pociťuje. Situaci se dá předejít zvyšováním sebevědomí. Je mnoho metod, nejjednodušší a nejčastěji používanou je klidná meditace. Zkrátka si kdykoli během dne sednete nebo lehnete a jen se soustředíte na nádech a výdech. Tím se zklidníte, odpoutáte se od vnějších vjemů a začnete vnímat, jaké myšlenky vám hlava produkuje.“

Čeho se tím dá dosáhnout?

„Když zjistíte, co všechno máte v hlavě, zjistíte, že je to docela hukot. Myšlenek je spousta a při meditaci si všimnete, že se některé opakují. Jsou to opakující se strachy a starosti, které vás zatěžují. V klidu si je pak můžete lépe utřídit“. Pro lidi, kteří neumějí být v klidu, je alternativou dynamická meditace.

Co to přesně je?

„Já si pustím hudbu, prociťuji její emocionální náboj, naslouchám svým pocitům a spontánně je vyjadřuji. Dávám najevo, co se mnou hudba dělá. Není to přímo tanec, je to prostě pohyb, který nemá žádnou formu. Často dochází ke katarzi, hudba má potenciál se dotknout ve vašem podvědomí různých emocionální a fyzických bloků. To znamená, že dochází k čištění jak na fyzické, tak na psychické úrovni“

Mnoho lidí si asi v této situaci bude připadat trapně, nemyslíte?

„Samozřejmě, každý by si měl najít svou vlastní cestu. Dnes vidíte plno lidí, co si chodí zaběhat a je to hodně podobné. Pokud někdo chce doporučení, ať si jde zaběhat do přírody monotónní rychlostí. Neběhejte na výkon, jen běžte a věnujte pozornost svému tělu a své mysli nebo se jen běžte projít do lesa. Buďte tam sami a soustřeďte se na vlastní myšlenky a ptejte se sami sebe. Odpovědi přijdou, dejte jim jen čas“.

Co to člověku řekne?

„Uvědomíte si, že máte stále plno vnějších podnětů, ale vnitřní podněty moc neznáte. Pokud se ale chcete vyznat v zápasovém stresu, musíte se obrátit v otázkách k sobě, ne k okolí. Okolí je krásná výmluva. Je to pokus uniknout stresu. Psychika sice mnoho lidí jakoby obtěžuje a lidé jí nechtějí poznat, ale je to možnost, jak poznat své možnosti.“


Jak se natáčela upoutávka na exhibiční utkání, která se hrála na podzim roku 2010 v Madridu a v Zurichu. Je to krásná ukázka vzájemného respektu mezi Federem a Nadalem.

 

Rozhovor Pedra Pintu s Rogerem Federerem. Jeho závěrečné rezume? Chceteli porazit Federera, naučte se španělsky!Smile