Psychologie tenisu

Agassi Rodiče a jejich role

Rodiče jsou nejdůležitějším článkem v raném vývoji mladého tenisty. Od nich se učí, kopíruje. Určují s jakou výbavou (charakterovými vlastnostmi) se dítě dostává do rukou trenéra. Rodiče pomáhají dítěti najít si vlastní identitu. Předávají své ,,životní zkušenosti“, hodnotovou orientaci, která má pomoci začlenit se do společnosti.

Dítě se ve svém vývoji nejvíce učí z konkrétních činů svých rodičů. Rodič, který je v nějaké situaci nejistý, předává tuto nejistotu svému dítěti. Dítě tomu sice nerozumí, ale pokládá tohle chování v konkrétní situaci, jako přirozené, správné. A naopak rodič, který vystupuje ve společnosti jistě, předává tuto jistotu svému dítěti. Dítě vnímá vše co se kolem něj děje a autorita (rodič) ukazuje, jak se v životě chovat. Je přirozené, že rodiče jsou vzorem. Jestliže si rodič vědom některých svých nedostatků, je lepší se o ně s dítětem podělit, než je zastírat. Dítě tím získává reálnější obraz o společnosti do nichž vyrůstá. Nebude mít problém samo připustit svou omylnost, což je v tenisovém zápase klíčem k úspěchu. Jelikož právě snaha o neomylnost a frustrace s tím spojená bývá základem velkých propadů v psychice hráče a slabé psychické odolnosti. Potřebné je také učit samostatnosti v rozhodování a přijímání zodpovědnosti. Tyto kvality budou rozhodovat o psychické odolnosti hráče v budoucnosti.


                                                  Jak vznika sebe vědomé dítěte

Sebevědomí a pocit podpory ze strany rodiče k sobě patří. Když dítě cítí podporu i ve chvílích, kdy se jim nedaří, nezdá se jim svět kolem nepřátelský. Bude hrát odvážně. Dítě získává pocit jistoty neboli sebevědomí!


Doporučení:

- Zásadní pilíř pro vývoj sebevědomí hráče je vzájemná důvěra mezi vámi. Když dítě přehnaně kritizujete nebude si věřit a chyby bude hledat jen u sebe. Když ho budete jen chválit, získá falešný pohled na svou osobnost a vždy bude hledat chyby ve vnějších jevech.

- Nekritizujte své dítě na veřejnosti. Dítě slyší konverzaci táty s kamarádem: ten se zeptá „Jak se klukovi daří...? Nic moc, pořád opakuje stejné chyby, měl by se víc snažit“. Rodič si myslí, že tím bude své dítě motivovat. Ve skutečnosti se za něj hanbí, distancuje se od něj. Reakcí hráče bývá větší strach o výsledek utkání a s tím spojená opatrnost a strach riskovat.

- Vyjadřujte podporu. Je to nejlepší motivace. Nejde vám to? Hledejte příčiny své nespokojenosti. Představte si, že ve stejné situaci, kdy se na vás „někdo“ dívá a vy chybujete, jste sami. Mladý hráč se pak během hry často bojí více vaši reakce po zápase nebo tréninky než protihráče!

- Nechtějte po svém dítěti jen 100% nasazení. Nejlepší hráči u toho někdy také vypadají, že se nesnaží. Psychické síly nejsou nevyčerpatelné a každého z nás si potřebuje někdy odpočinout. Vaše přehnané nároky vzbudí u hráče pocit vlastní nedostatečnosti.