Změny ve hře

Hráčova motivace ke změně

Málokdo je ochoten měnit svou hru, pokud je s ní spokojen. Trenér, který bývá schopen vidět možnosti vývoje hráče a identifikuje zlozvyky, které ho blokují, hledá často argumenty pro změnu. Myslím si, že je lepší nic nevnucovat, nepřesvědčovat. Hráč potřebuje čas, aby našel vlastní motivaci něco měnit. Touto motivací bývá často až hráčova nespokojenost. Hráč musí sám pochopit, proč chce změnu provést. Potřebuje cítit smysl této změny. Každá změna stojí mnoho sil. Neztotožníme-li se s důvody, které ukazují na její nutnost, těžko zmobilizujeme dostatek sil k přeučení. Je to proces velmi náročný, vyžaduje hodně trpělivosti.

U hráče, který se nechce do změn pouštět, je lepší hledat přednosti daného úderu. Často se stává, že hráč se daného úderů začne obávat až poté, co mu do toho „někdo začne kecat“. Pokud svým technickým omezením porozumí, stane se z něj inteligentní hráč, který umí údery používat adekvátně podle situace. Nebude se pouštět do herních situací, které nezvládá, nebo se mu nehrají pohodlně.

Pokud jsou hráčovy ambice vyšší a jeho stávající úderová technika k jejich naplnění nedostatečná, musí časem dojít ke změně. Když hráč se změnou nesouhlasí, nachází se trenér v nelehké situaci. Zdá se, že mu hráč nevěří, pochybuje o jeho odbornosti. Pokud se trenér urazí, selhává ve svém základním poslání průvodce. Je lepší vytvářet situace, ve kterých se hráč bude konfrontovat sám s úrovní hry po které touží. Je dobré jet na turnaj, obsazený kvalitnějšími hráči nebo přivést na trénink lepšího a zkušenějšího hráče. Někdy až velká série neúspěchů přiměje hráče zamyslet se nad příčinami těchto proher.

Neuvěřitelné a přece realita!

Příklad, hráči jako R. Nadal změnil držení na podání v době, kdy byl světovou jedničkou. Sampras, Edberg a Krajíček byli schopni změnit obouručný backhand na jednoručný ve věku patnácti, šestnácti let. Tato změna prospěla útočnému pojetí jejich hry. Jejich osobnost byla připravena na toto pojetí, chyběly jim k tomu technické možnosti. Měli štěstí na trenéry, kteří dokázali vyhodnotit jejich možnosti a individuální zvláštnosti. Na jejich podkladu zvolili optimální herní projev, který potenciál těchto hráčů plně využil.

J.Connors změnil nadhoz míče u podání ve svých 38 letech, B.Borg také změnil nadhoz u podání dokonce během svého pětiletého kralování ve Wimbledonu. Oběma změna pomohla zvýšit razanci podání. M. Navrátilová výrazně vylepšila svůj forhand a naučila se backkhand s horní rotací, I. Lendl se naučil hrát “voleje”, aby se mohl stát prvním hráčem světa.