Vždy se dobře plánuje na papíře a hůře plní na dvorci. Dobře si rozmyslete, jestli si stanovením cíle na sebe nevytvoříte tlak, který vám může být, při menším zakolísání přítěží! Stanovení cílů a životního směřování je věcí každého člověka. Jen my sami víme nejlépe, co v životě považujeme za důležité, a čeho bychom chtěli dosáhnout. Nikdo neví lépe, než my sami, co nás v životě uspokojí. Mnoho lidí se o svých snech bojí otevřeně mluvit. Myslí si, že by to od nich bylo hodně troufalé.
Trenér vám může pomoci tyto cíle ozřejmit a být oporou na cestě k jejich dosažení. Vyberte si trenéra, který má dostatečné odborné zkušenosti, aby byl schopen sestavit program podle vašich potřeb. Trenér by poté měl rozpoznat, jestli jsme se ve svém vývoji od svého cíle neodklonili. Trenér by měl být schopen přesně znát nároky, které je potřeba splnit, abychom dosáhli úrovně, po které toužíme. Začínající hráč by si měl být vědom svých omezení. Je potřeba se předem rozhodnout, kolik času jsme ochotni tenisu obětovat. Cíl proto musí být reálný.
Příkladem takového cíle může být snaha o změnu držení rakety, zlepšení úderů s horní rotací, zvládnutí náběhu na síť... . Tréninkové zápasy je třeba podřídit těmto cílům. Není důležitý výsledek, ale možnost zjistit si stupeň zvládnutí daného úkolu. Psychicky odolný hráč je schopen hrát zápas a zároveň plnit krátkodobý cíl, jelikož si pně uvědomuje smysl svého konání.
Je to něco co nám dává sílu překonávat krátkodobá zaváhání. Něco po čem toužíme a doufáme, že se to může splnit. Dává hlubší smysl našemu snažení. Tento cíl se nám přibližuje postupným plněním cílů krátkodobých. Je důležité mít pocit vnitřního uspokojení s drobných úspěchů. Toto postupné vnitřní naplnění nám dává sílu a smysl kráčet dál a neztrácet odhodlání jít po náročné cestě.
Je mnoho lidí, kteří potřebují mít neustálou kontrolu nad vším, co se kolem nich děje. Tenis je velice variabilní sport. Nemůžeme ovlivnit chování protihráče, ani jeho herní projev. Při hře venku může foukat vítr, svítit slunce do očí. Na antukovém dvorci jsou běžné nerovné, nepředvídatelné odskoky míče. Hráči s velkou potřebou kontroly se často vymlouvají na okolí, stěžují si, že mají pořád smůlu, stále hledají vnější příčiny svých neúspěchů a chyb. Hlavní příčinou jejich selhávání je však jejich neochota přizpůsobit se měnícím podmínkám, nízká schopnost napojit se na proces hry a kreativně reagovat na vznikající situace.
Strach ze selhání vede hráče k velké roztěkanosti. Vždy se tváří, že novému zadání rozumí. Bojí se přiznat, že ne, aby nevypadal hloupě. Tenis není jednoduchý sport. Když se hráč učí něco nového musí mít jasnou představu o tom, co trenér požaduje. Jen tak je možno jít dále. Problémy se soustředěním jsou stále četnější u mladých lidí, protože moderní konzumní způsob života vede k tzv. “klipové pozornosti”, povrchnosti, neochotě ponořit se do něčeho hluboko, snažit se proniknout k podstatě. Lehká mozková dysfunkce, drobné poškození mozku, které se v dětství i dospívání projevuje nejčastěji právě roztěkaností, zbrklostí a nestálostí ve výkonu i motivaci, je bohužel v současnosti velmi častým jevem. Patří k projevům, způsobeným narušeným životním prostředím a vysokou mírou stresu v životním stylu rodin.
Někteří lidé nedůvěřují trenérovi, třebaže si ho sami vybrali. Často se vášnivě přou o odborné otázky a odmítají přijmout trenérovy argumenty. Hodně sledují tenis v televizi, čtou odborné články a brzy se považují za experty. Pýcha je jednou z nejtěžších překážek, protože se dá odstranit pouze náhledem, vnitřním přerodem, dozráním. Takoví lidé mají celoživotně problém s autoritami a neradi se komukoli v důvěře otevřou. Je s nimi těžká spolupráce, pro trenéra je to však velká výzva k hledání stále pádnějších argumentů a názornějších praktických příkladů. Je to dobrá supervize jeho stylu a přesvědčení.