Objeví-li se nějaký podnět, spouští se v našem limbickém systému mechanismus, který generuje emoci, která se pak nervovým systémem šíří do našeho těla. Limbický systém je spjat s autonomní nervovou soustavou, která má na starosti hladké svaly, ovlivňuje náš krevní tlak, tep, zažívací soustavu, oční panenky a také řídí činnost našich žláz.
Myšlení je zprostředkováno jinou částí mozku, neokortexem. Neokortex „rozumí" logické, racionální řeči. Oproti tomu limbický systém této racionální informaci nerozumí. Proto jsou logické argumenty tak málo účinné pro změnu emocí.
Tím, že logické vysvětlení není schopno zastavit již probíhající emoci, se vysvětluje fakt, proč si s emocemi, které se spontánně v zátěžové situaci vyjeví, nevíme rady. Negativní emoce signalizují nějaké nenaplněné potřeby a ty mají své příčiny, svůj původ. Psychickou potřebou mohou být např. potřeba lásky, sebeúcty, získání uznání, pochvaly... .