Když hráč nemá čas přemýšlet (např. příjem prvního podání, některé voleje na síti...)
Hodně záleží na nevědomých zautomatizovaných procesech, které vede hráčovu techniku k úspěchu nebo naopak. Hráč nemá moc času se předem rozhodovat, kam míč zahraje, využívá své zkušenosti a předvídavost. O výsledku rozhoduje spontánní rozhodnutí a pocity, které provázejí celou výměnu.
Když hráč má čas přemýšlet ( např. před pomalým míče blízko sítě, nabíhaným forhendem, před druhým podáním...)
Opět i zde je nejdůležitější vnitřní psychické vyladění hráče, které rozhoduje o úspěšnosti jeho jednání. Sebevědomý hráč nemění své rozhodnutí. Dokáže rozpoznat příležitost, správně ji analyzuje a ví, jak tuto příležitost využít tím, že zvolí vhodný úder. Hráč, který má pochybnosti o sobě naopak často v krizovém okamžiku mění své rozhodnutí a tím se zmenšuje pravděpodobnost úspěchu. Zde již záleží na schopnosti hráče uvědomovat si své pocity a regulovat je v rámci individuálních možností. Tyto okamžiky pomáhají hráči zpětně analyzovat celou situaci a hledat cesty ke zlepšení vnitřního vyladění.
hráč nevnímá možnosti svého těla v konkrétní situaci, podlehne touze míč ukončit
hráč je netrpělivý, reaguje proto rychleji a zbrkleji, než by bylo vhodné. Často je tento spěch důsledkem podvědomého strachu z možného útoku soupeře
hráč mění na poslední chvíli rozhodnutí, nevěří své první myšlence
hráči docházejí fyzické síly, jeho koordinace je narušena
Vím co se se mnou děje?
V první části hráč zpracovává právě ukončený bod. Je chybou potlačovat emoce, jestliže vyplavou na povrch, průběžné uvolňování je však dobrou prevencí proti neadekvátním projevům. Rozhodčí pomocí penalizace vytvářejí pozitivní tlak na hráče, aby se učil své emoce kultivovat, nikoliv potlačovat. Úkolem hráče je umět přijmout neúspěch a tím být připraven na další část rituálu.
Umění odpočívat
Ve druhé části hráč odpočívá. Snaží se zregenerovat po psychickém i fyzickém stresu. Když si hráč nedokáže po napětí odpočinout, dochází u něj ke kumulaci psychické, mentální a fyzické únavy. V jednom utkání se to projeví nekontrolovatelnou ztrátou soustředění. Velmi známá je všem situace, kdy hráč po vyhraném prvním setu nezvládne začátek druhého. Ačkoliv se vůlí snaží, jeho organismus si právě vynucuje odpočinek. Je to zapříčiněno obrovským stresem, který musel zvládat v prvním setu bez schopnosti hospodařit se silami mezi jednotlivými body a střídáním stran. Toto se stává hráčům, kteří mají přehnané obavy o výsledek utkání a jejich přehnaná zodpovědnost je udržuje v tenzi i ve chvílích vhodných k odpočinku. Myslí si, že musí mít celou situaci pod neustálou kontrolou, protože si nevěří, že by se dokázali znovu dobře soustředit.
Jsem připraven!
Ve třetí části se hráč začíná soustředit. Hráč si buď plánuje si taktiku pro příští bod nebo se rozhoduje intuitivně a při výměnách se rozhoduje dle vyvíjející se situace.
Velmi důležitá je také příprava na druhé podání! Někteří mají hráči tendenci po prvním podání hodně spěchat (napravit chybu). Hráč podléhá pocitům viny a snaží se rychle druhým podáním celou situaci napravit. Hráč si je vědom, že další zkažený servis znamená ztrátu bodu. Cítí obavy, a místo aby s těmito pocity pracoval, má tendenci ze svého nepříjemného pocitu rychle utéci. Buď udělá ukvapenou chybu nebo zahraje pomalou rukou „podání na jistotu.”
Doporučení
Vnímejte každý jednotlivý pohyb svého těla mezi po zkaženém prvním podání. Kráčíte k základní čáře, zaujímáte postavení, sledujete postavení protihráče, představíte si pocit s dobře zahraného druhého podání. Uvědomíte si kam si chcete míč nadhodit, aby se vám to povadlo. Vnímejte začátek vašeho pohybů, levá ruka vynáší míč a pravá se připravuje k úderu. Cítíte raketu, která provádí plynulou smyčku za hlavou a následný pohyb zápěstí, který dodá míči konečný směr. Vše provádějte pomalu s plným vědomím. Jestliže vaše myšlenky budou zaměřeny na činnost vašeho těla, nebudete schopni se současně myslet na nic jiného.
Hráč má na odpočinek a k přípravě na následující hru (bod) čas šedesát vteřin. Měl by se nejprve posadit, utřít se, dodržet pitný režim. Těmito kroky zklidňuje organismus. V další fázi je dobré si zopakovat taktiku zápasu a posoudit, zda je i nadále účinná. V případě potřeby může hráč hledat nové varianty, které v něm posílí naději na úspěch. Takto připravený hráč se snáze dostane na svou příznivou aktivační úroveň, je schopen podat svůj nejlepší výkon. V této přestávce má hráč nejvíce času analyzovat situaci na dvorci a pracovat na zvýšení své psychické odolnosti.
Mentální a emocionální stres vede k únavě organismu. Aby byl hráč na stresové situace dobře připraven, musí se naučit dobře regenerovat nejen své fyzické, ale také psychické síly. Stres nám dává impuls k růstu, čas odpočinku je doba, kdy se zlepšujeme. Jestliže se hráč nenaučí po stresové situaci regenerovat, jeho schopnost soustředit se na příští výkon se zhoršuje. V důsledku větší svalové tenze je náchylnější ke zranění, narušuje se vnitrosvalová koordinace a výkon klesá.
Je důležité se naučit kompenzovat fyzický a psychický stres dostatečnou mírou odpočinku. Čas strávený mimo trénink je stejně důležitý jako trénink samotný. Kvalitně promyšlená struktura tréninku vytváří jen takovou zátěž, která nutí tělo adaptovat se pozitivní cestou.