Mladí lidé se v období dospívání ovlivňují navzájem. Vzniká určitá uniformita, která může být ohrožující pro vyvoj hráče a utváření vlastních názorů. Mladí lidé jsou zvyklý jedince, kteří nesdílí stejné názory vyčlenit s kolektivu. Velký vliv mají starší “kamarádi”, kteří se stávají pro mladší vzorem. Nehraješ karty?! Nechodíš na pivo?! Co to čteš za blbosti?! Těmito a podobnými otázkami se často snaží starší hráči ovlivňovat ty mladší. Nenápadně tak mohou nahlodávat odhodlání mladších hráčů k tréninku a získávání nových informaci.
Jsme již dospělí?
Člověk se stává dospělým až ve chvíli, kdy si umí svůj názor obhájit a nemá pocity viny, že nevyhověl představám a požadavkům ostatních. Snáší kritiku. Nemůže vyhovět všem. Trenér, rodiče, kamarádi - každý může mít na danou věc jiný názor. Je velmi důležité rozvíjet u hráčů “vlastní postoj”, aby se v záplavě informací dokázali orientovat a uměli si vybrat.
Přeneseme-li tyto poznatky do tenisové praxe, tak vidíme, že každý hráč má určitý herní projev (útočný, obraný, celodvorcový, servis – volej). Každý má také svůj originální a nenapodobitelný styl. Každý hráč je svým způsobem originální. Projevuje tím svou identitu. Je připraven svůj styl při hře prosadit.
Hráči, kteří o sobě pochybují, nemají vlastní názor a často hledají řešení v napodobování někoho již úspěšného. Za tímto malým sebevědomím stojí vnitřní rozpolcenost jedince, který se bojí rozhodnout, čemu bude věřit. Má-li se opřít o vlastní pocity nebo dát na rady autorit. Těmi bývají v dorosteneckém věku nejčastěji oblíbení starší úspěšní hráči. Příznivá je samozřejmě situace, kdy je hráč v harmonii se svým okolím. Podle čeho se hráč může orientovat v záplavě různých názorů? Jak pozná, kdo to sním myslí upřímně? Ukazuje se, že největší naději stát se tenisovou hvězdou má člověk, který si je jist podporou nejbližších lidí. Ví, co chce a má silnou vůli svou představu prosadit a realizovat.