Důležitý je tzv. modelový trénink, v němž aplikujeme psychickou zátěž na modelech, simulujících zápasové situace. Soustřeďujeme se na adaptaci na důležité zápasové stresory. Např. trénujeme koncovky her, kdy vytvoříme umělý výchozí stav zápasu a hráč se musí snažit zvítězit nebo převahu udržet. Jindy modelujeme koncovku setu dohráváním s těsným výsledkem nebo tiebreakem. Učíme se zvládat nepříznivý stav při vlastním podání, možnost prolomení soupeřova podání.
Modelovat můžeme i nesportovní chování soupeře, nespravedlivé rozhodnutí rozhodčího. Modelem dlouhého, vyčerpávajícího utkání může být nástup k tréninku po intenzivní fyzické přípravě.
Doporučení pro trenéry
Při modelovém tréninku je potřeba neustále vnímat psychickou odolnost hráče. Jestliže modelovou situaci dostanete hráče do stresu, na který bude reagovat negativně a po příliš dlouhou dobu, bude mít modelový trénink opačný účinek. Hráče jen utvrdí v pocitu neschopnosti v dané situaci obstát.
Podstatou modelového tréninku, je pomoci hráči zlepšit uvědomění sebe sama v dané situaci a na tom základě postupně budovat pocit „jsem schopen v této situaci obstát, mám na to“!
Je nutné postupovat pozvolna, aby tlak námi vytvořený na hráče nebyl vnímán, jako nezvladatelný, ale jako motivující k výkonu!