Formuje se a vyvíjí prostřednictvím rozvoje osobnosti hráče pomocí zlepšování orientace ve světě. Hráčova motivace je komplex důvodů, vedoucích k podání nejlepšího individuálního výkonu v daný okamžik.
Hráč si rozšiřuje obzor a utváří vlastní životní filozofie. Pomáhá hráči získat důležitý nadhled, který rozhoduje o pocitu vnitřního klidu v krizových situacích zápasu. Je totiž rozhodující, jakou důležitost těmto „krizovým okamžikům“ dáváme. Právě rozšiřování obzoru může hráči pomoci nahlédnout na svou situaci s jiné perspektivy.
Každý hráč reaguje na dvorci podle postojů, které zaujímá k daným jevům a osobám (např. silný vítr, špatný odskok míče, chybný výrok rozhodčího, nesportovní chování protihráče).
Často dochází k dilematu mezi výhrou a morálkou. Výhry někdy hráč dosáhne za cenu ústupku v morálce. Takové řešení se později může projevit negativně v hráčově výkonnosti.
Toto bývá často problém v žákovských kategoriích, kde mladší dědi ještě nejsou schopny odhadnout místo dopadu míče. Někdy zakřičí aut, ale je to jen jejich přaní, nemyslí to špatně. Vstupují do toho rodiče druhého a začíná konflikt, který jistě všichni s turnajů známe.
Síla vůle spočívá v harmonickém skloubení iniciativy a sebeovládání. Někdy dochází k přílišnému zdůrazňování budivé složky vůle. Veškeré působení na hráče se odehrává ve smyslu ”Musíš!”. Zhoršuje se tím emoční rovnováha a stoupá citové napětí z odpovědnosti. Čím více hráč chce, tím méně mu to jde.