Spolupráce mysli a těla

Pocity určují tempo tréninku

Mysl s tělem spolupracuje, naše pocity diktují tempo tréninku. Je známo, že nejlepší výkon podává hráč, když jeho mysl a tělo je v absolutním souznění. Díky tomuto napojení je mysl maximálně soustředěná. Hráči popisují tento stav, jako hru v zóně. Je to stav bez emocí, stav „rozpuštění“ do probíhajícího okamžiku. Pocity hráče odpovídají optimální duševně-tělesné koordinaci.

Naše tělo má individuální biologické nastavení, které bychom měli respektovat. Toto nastavení je velmi důležité znát, abychom dokázali co nejefektivněji trénovat. Díky poznání vlastní přirozenosti dokážeme také zvolit vhodný tréninkový program.

Konvenční přístup

Konvenční přístup se snaží splnit tréninkový program bez ohledu na nepříjemné pocity, které se vždy dostavují, když je tělo nadmíru unavené. Mysl tak musí často tlačit tělo za hranice jeho možností. Důvodem je plnění plánů a cílů, které si sportovec dal a touha po úspěchu. Tento přístup je méně citlivý k individualitě hráč. Důsledkem je větší náchylnost ke zraněním a nemoci.

Nechte se inspirovat

Naproti tomu může být inspirující systém přípravy, který nabízí perspektivní výhled do budoucnosti. Systém, který neohrožuje hráčovo zdraví a prodlužuje jeho kariéru. Když budeme se svým tělem spolupracovat, ono nás odmění příjemnými pocity při jakékoliv sportovní aktivitě. Sportovní výkon nebude pro organismus nezvladatelnou zátěží. Objem a intenzitu můžeme postupně zvyšovat. Nemusíme se bát zranění a nemoci, protože tělo provádí vše v režimu, který je příjemný. Na trénink se hráč těší, protože ho nečeká nepřiměřený a velmi nepříjemný fyzický stres. Mysl je odpočinutá a koncentrovaná.

Nádech a výdech nosem

Cesta do zóny se liší oproti tradičním postupům ve způsobu dýchání. Doporučuje nádech i výdech nosem. Abychom dostali do plic dostatek vzduchu, je v důsledku menšího průměru nosních přepážek oproti ústní dutině a krku, nádech i výdech delší a hlubší. Dechová frekvence je při této technice menší. Takto se okysličený vzduch dostane i do spodních plicních laloků, které jsou více prokrveny. Více krve je schopno absorbovat více kyslíku, které srdce svými stahy roznese do celého těla. Jelikož krev přivede na jeden stah více kyslíku k pracujícím svalům, nepotřebuje srdce pracovat tak intenzivně. Menší tepová frekvence znamená menší stres pro tělo. Naše mysl se proto může lépe soustředit na činnost, kterou vykonáváme. Stres a vypětí snižují vnímání, zpomalují reakce a zhoršují koordinaci. Tělo ve stavu vypětí nemůže rychle a efektivně reagovat na příkazy mysli. Tím se vysvětluje, proč je tento přístup inspirující.

Osobní zkušenost

Vyzkoušel jsem si hrát několik tréninků soustředěný na dýchání nosem. Nejprve jsem měl pocit, že nejsem schopen „udýchat“ delší výměny, nicméně po nějaké době si tělo navyklo. Začal jsem získával pocit většího klidu a soustředění před odehraným míčem. Byl jsem nucen mnohem více vnímat své jednotlivé pohyby. Celé tělo pracovalo mnohem efektivněji v důsledku pomalejšího přísunu kyslíku. Když jsem se na tento režim navykl, již jsem neměl pocit nedostatku kyslíku, jelikož se můj dech prohloubil. Věřím, že systematickým tréninkem je možno si zvyknout na tento způsob dýchání.