Autority a tenisový zápas

Jestliže rodiče a trenéři vytvářejí dojem vlastní neomylnosti, pak se mladý hráč bude podobně dívat i na své protihráče.

V zápasech pak cítí, že jedině bezchybný výkon mu umožní uspět. První chyby v utkání přinášejí zklamání a ztrátu sebevědomí. Jestliže je mladému člověku umožněno nahlédnout do světa autorit se vším všudy, získá skutečnější pohled na svět dospělých. Nenahlíží potom na své protihráče s přehnaným respektem, tak jak se to děje u jiných. Vzorec přehnaného respektu k autoritám, získaný v rodinném prostředí, si hráč přenáší i do tenisového prostředí. Podceňuje se s každým, kdo na něj působí jistým a bezchybným dojmem.

Komunikace rodičů, trenérů a mladých tenistů a tenistek je někdy plná nedůvěry. Nedaří se navázat vztah, který by umožnil mladým hráčům poznávat své pocity a projevovat vlastní vůli. Když se pak někdo zeptá mladého hráče: „Jak ti to dnes šlo“?, odpovídá často „Já nevím“nebo „Táta říkal, že ….“

Doporučení

Oceňte i drobné, dílčí úspěchy. Jen tak se vaše dítě naučí to samé. Jestliže dítě vyhraje 6/2,6/3 a vy mu řeknete: „bylo to dobrý, jenom jsi nemusel prohrát tolik gemu, měl jsi na víc“, vytváříte předpoklad pro to, aby se dítě naučilo na svůj výkon dívat jen kriticky. Možná jsou vaše slova snahou o zvýšení motivace v budoucnu, zároveň ale vytvářejí obrovský tlak. Někdo ho ustojí, ale většina dětí se chce s tenisu radovat a ne se honit za bezchybným výkonem. My dospělí víme, že takový výkon lze s těží dosáhnout, máme již své zkušenosti. Dítě, to ale netuší a bude se jen snažit nám vyhovět. Vyhovět něčemu nereálnému.

Žádný tenisový zápas není tak důležitý, že by kvůli němu stálo za to, se na dítě zlobit, jen protože nevyhrálo. Možná, že se v budoucnosti ukáže, že lidé, kteří jsou schopni spolupráce místo soupeření mají mnohem více síly a lidských kvalit, než jim dnešní společnost je „ochotna přiznat!“