Vědomí a nevědomí

Vědomí nelze stanovit žádné hranice, neboť se může rozšiřovat do neurčitého rozsahu. Naše zkušenost nám říká, že končí u hranice neznáma. Centrem vědomí je „Já“. Neznámo se skládá se všeho toho, co nezná naše „Já“.

a) neznámo vnějšího prostředí - smyslově vnímatelných a poznatelných vnějších stavů

b) neznámo vnitřního prostředí - tuto oblast označujeme jako nevědomí (osobní a kolektivní)

Osobní nevědomí představuje součásti individuální osobnosti a mohlo by být proto právě tak dobře i vědomé. Kolektivní nevědomí je základ psýché vůbec. Jeho obsahem jsou instinkty a archetypy. V protikladu k osobnímu nevědomí nemá obsahy individuální, tj. vyskytující se více nebo méně jednou, nýbrž obsahy všeobecně a stejnoměrně rozšířené. Hlubší vrstvy psýché ztrácejí se vzrůstající hloubkou a temnotou individuální svéráznost, jedinečnost a stávají se stále více kolektivními.

Obsah osobního nevědomí

• vše, co vím, na co však momentálně nemyslím

• vše, čeho jsem si byl jedenkrát vědom, avšak co je nyní zapomenuto

• vše, co vnímají mé smysly, avšak nezaznamenává mé vědomí

• všechno, co bezděčně a bez účasti pozornosti, tj. nevědomě cítím, myslím a na co si vzpomínám, co chci a co dělám

• všechno budoucí co se ve mě připravuje a teprve později dospěje k vědomí

• k těmto obsahům přistupují též všechny více nebo méně záměrně vytěsněné, nepříjemné představy a dojmy

• kromě toho v nevědomí nacházíme též vlastnosti, které nejsou individuálně získané, ale byly zděděny, tedy instinkty, jako popudy k činům, které bez vědomé motivace vyplývají z nějakého nucení

Informace a nevyjádřené emoce uložené v nevědomí se dostávají na povrch ve formě nevysvětlitelné úzkosti.