Výzva nebo hrozba
Krizová situace vnímaná jako výzva
Hráč se cítí vítězem, vidí pozitivní dopady, které jim zvládnutí situace přinese (vítězství v zápase, osobní uspokojení, uznání, peníze, slávu, společenskou prestiž...)
Špičkoví světoví hráči popisují své pocity takto:
-
stabilní duševní stav (kontrola vlastních emocí)
-
psychicky velmi silný a odhodlaný
-
pozitivně naladěný a realistický
-
velice sebejistý, energetický a připravený k akci
-
fyzicky uvolněný a klidný pod tlakem
-
pocit, že hraje automaticky a bez úsilí
-
absence strachu a radost z boje
-
sebeovládání a plná zodpovědnost
-
radost ze hry a současně soustředěný
-
velká touha po vítězství a dosažení cíle
-
pocit extrémní soutěživosti a vysokého nasazení
Krizová situace vnímaná jako hrozba
Hráč se necítí být vítězem, má strach jednat. Do jeho mysli se vloudí obava ze selhání. Nejčastěji reaguje úzkostí, hněvem nebo rezignací.
Úzkost a strach
Úzkost je provázena pocity sevření, chvění, zablokování. Zabraňuje hráči naplno využít svůj potenciál. Nejčastěji se projevuje u hráčů, jejichž rodiče nebo trenér se chovají velmi autoritativně. Nedovolí hráči docílit pocit vnitřní svobody. On pak cítí přehnanou zodpovědnost a pod tímto tlakem je náchylný k selhání. Tato prožívaná obava ze selhání nebývá na vědomé úrovni. Hráč je ovlivňován nevědomím, ve kterém jsou uloženy veškeré pozitivní i negativní zkušenosti. V krizových situacích se vynoří.
Hněv
Hněv je provázen destruktivním myšlením, které hráče odvede od možnosti soustředit se. Hráč, který reaguje v krizi zlobou, je ale o krok blíže k vytouženému soustředění, než ten, kdo se vzdává. Hněv také slouží k ochraně hráčova „já”. Agresivitou zakrývá své selhání. Zloba pomáhá hráči snižovat vnitřní napětí, zabraňuje pocitu strachu ze selhání a zvyšuje nabuzení organismu. Hráč, který hněv obrací proti sobě se může podvědomě snažit předcházet kritice z venčí.
Rezignace
Rezignace je útěk před sebou samým. Takto reagující hráč není schopen unést případné selhání, a tak raději z celé situace psychicky unikne. Tím ztratí schopnost soustředit se. Někdy takto reagují hráči, kteří neunesou prohru a raději volí výmluvy („dnes jsem něco špatného snědl, ale příště ti ukážu”). Hráči s tímto postojem nejsou schopni naplnit svůj potenciál. V kritických chvílích nejsou schopni zmobilizovat dostatek sil.